Psát mi můžete na [email protected]
Slibuji, že odepíši všem!
Jak se to všechno stalo?
Dodnes si přesně pamatuji ten okamžik, kdy jsem se rozhodla dělat svatby. Pokud si myslíte, že to bylo po vlastní svatbě, jste na omylu. Skoro celý život pracuji jako produkční, a protože pracuji jako OSVČ byli a jsou moji klienti velmi různí. Ať už to bylo pro televizi, velké či menší firmy, byla to velká škola a dělali jsem fakt bláznivé věci. Mnohdy jsme jezdili na republice jako kočovníci. Za námi auta s technikou a účinkujícími. Rychle dojet na místo, vše rychle postavit a ohlídat, aby vše klaplo. Kdo dělá podobnou práci dobře ví. I když si myslím, že vlastně i větší rodiny dělají podobné věci. Vše pečlivě naplánovat, přijet, vybalit, udělat, zažít a pak zase zabalit a odjet jinam…známe to vlastně všichni.
Ale zpátky na koleje. Pamatuji si, jaký to byl krásný den, na obloze nádherné mraky (na ty jsem fakt ujetá) a předem mnou auta s něčím, za mnou auta s někým a něčím, před námi náročný den s bláznivým programem a já koukám na ty mraky a sama sobě v duchu říkám, co tak ještě můžu dělat. Vždyť už našimi akcemi prošli různé nápady, lidé, dekorace, šílenosti, a tak co bych tak ještě mohla dělat? A pak se slyším, jak nahlas říkám. „To už bych mohla bych dělat i svatby.“
A jak jsem si to tak nahlas řekla. Tak se mi to čím dál více líbilo. Do pár měsíců jsem měla hotové jednoduché webové stránky a ve stejném roce jsem dělala první svatbu. A že to byla SVATBA. Podělalo se na ní, co se dalo. Od šíleného provozního v restauraci, který uvařil, co ho napadlo, nehledě na objednávku snoubenců. Opilého kočího, který přijel s kočárem jen díky tomu, že jsem si pro něho domů přijela, ale i tak jsme ztratili drahocennou hodinu a půl na zdobení. Po zámecké lidi, kteří mi nepřipravili sezení pro hosty u obřadu a nepokrytě se bavili tím, jak se židlemi lítám jako šílenec. Až po matrikářku, která mě po celou dobu příprav, a dokonce i v den svatby zcela odmítala jako dodavatele. To na této svatbě padla hláška, kterou používám dodnes.
To bylo tak milé děti …
Je asi 15 minut do obřadu. Hosté jsou na místě a snoubenci také. Uff. Dopoledne bylo fakt výživné. Všechno stojí a je připravená i živá hudba. Přicházejí dámy z obce, paní oddávající a paní matrikářka. Jsem slušně vychovaná, a tak jim jdu vstříc s nataženou pravicí k podání ruky a s občanskými průkazy snoubenců a svědků a se snubními prsteny. A jak se k sobě blížíme, ona svou ruku také natáhne, ale ne k podání. Tou rukou uhne a opře se mi o rameno, jako když odsouváte ze stolu nepořádek a se slovy „Vás nechci, Vy jste nikdo, chci snoubence“, mě prostě jen přešla a nechala mě tam stát jako tvrdé Y. Sama sobě se divím, že jsem u svateb zůstala. Tak to byl můj začátek. Dovolte mi se vám představit, jsme nikdo. Psal se rok 2002.
A teď trochu chlubení.
Vlastní svatební agentura, přes 300 svateb, nápad založit a udělat první dva ročníky Svatebního festivalu, který mi pak „obchodní partner“ ukradl. Články o svatbách, a nakonec i knížky.
I první knížka má svůj příběh. Chcete ho? Tady je. Jednoho krásného dne mi přišel email od redaktorky z vydavatelství Grada (Zdravím Tě Jani, jsi skvělá a mám radost, že jsi v mém životě). Psala mi, že četla mé články v nějakých novinách a jestli bych nechtěla o svatbách napsat knihu? Cože? No jasně. Chci. To není problém. Odpověděla jsem asi do 3 vteřin. Až později jsem si mohla říct, co jsi to udělala? Jak to asi uděláš? Umíš to vůbec?
A víte co? Knížku jsem napsala asi za tři měsíce. Prostě jsme si sedla, a to co jsem svým klientům říkala na schůzkách jsem prostě jen přepsala. Musíte si uvědomit, že to byla trošinku jiná doba. Byl samozřejmě internet, ale svatebních agentur a informací o svatbách nebyl tolik jako dnes. Měla jsem třeba vlastní fotoknihy ze svateb na tahala je na schůzky s klienty, aby mohli nahlédnout na jiné již hotové svatby. O Pinterestu jsme si ještě dlouho mohly nechat zdát. Tenkrát se kreativita dělala přímo na schůzkách, kreslilo se a stahovaly fotky ze zahraničí. Ale bylo to super.
Bylo skvělé hledat dodavatele a jsem ráda, kolik lidí se mnou dělalo a dělá celé roky. To je radost. A přesto, že agentura již není (velmi dlouhý příběh), přesto jsem se svatbami vlastně nikdy nepřestala. Přes dvacet let se pokouším udělat svým klientům jejich svatební den dnem, na který s láskou vzpomínají.
Teď už Vám musí být jasné, jak jsem upovídaná. 😊
Chtěla bych Vám nabídnout Svatební Česko přes příběhy míst, kde se svatby dělají.
Pěkné čtení a inspiraci. Patricia